Shangri La Akademie

Svoboda tvoření: směr a pohyb pro tvůj život

Kurz, který ti přinese nástroje k naplňování svého záměru pro svůj život, k vytváření souladu mezi všemi rozličnými částmi našeho mozku, mezi vědomou a nevědomou myslí, včetně impulzů vycházejících z prodloužené míchy, což ti umožní tvořit svůj život v souladu se záměrem a při tom přirozeně.

Máme mnoho vzorců v našem myšlení, chování i v našich pohybech.

Dát svému životu směr, symsl, žít svůj záměr, znamená v podstatě dvě věci: mít záměr, co chci žít a zahrnovat do svého životního putování i svou minulost, obtíže a traumata.

Abychom si toto životní směřování mohli vytvořit, potřebujeme zjistii, jaké jsou mé hodnoty, co přináší do mého života naplnění, pro co mi stojí za to žít. Jak to vše pak mohu žít? V podstatě to je kreativní projekt. Mnoho lidí zažívá potíže v tom naplno žít svobodu tvoření, stále žijí ve vzorcích pocházejících z minulosti. Často to zahrnuje vnitřní postoj, že se chtějí něčeho zbavit: problému, traumatu, což pak prodlužuje staré vzorce, které jsou často dominovány základními pudy pro přežití: útěk, útok anebo zamrznutí. Tyto pudy pro přežití jsou uloženy hluboko v naší prodloužené míše, což je část mozku, kterou nemůžeme řídit pomocí naší vědomé vůle anebo rozhodnutí. Vytvářet si životní záměr, směřování, který zahrnuje naši vědomou mysl, naši nevědomou mysl a tyto pudy pro přežití je velmi posilující putování. Toto tvoření zahrnuje také nacházení si nových pohybů - nových somatických modelů.

Máme minulost a v ní jsou obtíže, bolesti, traumata, se kterými se často nechceme potkat anebo nevíme, jak se s nimi potkat. A tak se jim vyhýbáme, snažíme se jich zbavit, odmítáme je. Avšak vším tím je jen nutíme k tomu, aby se více skryly do nevědomí. Na cestě k opuštění tohoto vnitřního boje nám může velmi pomoci pochopení a přijetí toho, že tyto naše staré reakce dávají smysl v určitých konkrétních kontextech v minulosti, obzvlášť když si uvědomíme naše možnosti tenkrát a uvědomit si, že v těch chvílích a v tom věku bylo přirozené se takto chovat. Jsme zranitelní a máme své potřeby. Jako děti jsme byli ještě více zranitelní a byli jsme závislí. Dnes již nejsme děti. Uvědomit si do hloubi duše, že dnes jsme dospělí - se všemi možnostmi a schopnostmi dospělého člověka a tak v sobě změnit obraz sebe sama - je jako probuzení z dlouhého snu. Druhý úkol na této cestě je postarat se o svou zranitelnost, převzít odpovědnost za ochranu své zranitelnosti.

Obrazem, vyjadřujícím obě tyto části, je člověk, který je odhodlán setrvat na své cestě, překonat překážky a zůstávat věrný svému záměru a směřování, zatímco drží a opatruje v náručí malé miminko.

Jít vpřed se záměrem, odhodláním a při tom jemností a něžností. Naše nevědomí se otevře a důvěřuje jedině pokud se cítí v bezpečí a pokud mu nic nevnucujeme a nesnažíme se mu nic sebrat. Vnitřní důvěru můžeme vyvolat postojem, který je přijímající, respektující a který si váží daného chování. Tato důvěra pak umožňuje změnu a nový pohyb.