Avšak pokud esence a její aspekty nám nebyly zazrcadleny v dětství, pak jsme ztratili s nimi kontakt. Namísto toho, aby se tyto aspekty staly přirozenou součástí nás, tak v nás vznikla prázdnota – díra – absence těchto aspektů. Cítit tyto díry je velmi nepříjemné až bolestné. Když pak vstupujeme do vztahu tajně doufáme a někdy i otevřeně očekáváme, že nám partner bude neustále zaplňovat naše díry a chceme jím být zachráněni. Věříme, že nejsme kompletní a že potřebujeme toho druhého, abychom přežili. (Vždyť všechny pohádky končí přece svatbou – a oba žili šťastně až do smrti!) Když náš partner tato očekávání neplní (a ani žádný takový partner neexistuje, který by to mohl splnit), tak začneme buď si hledat někoho jiného, nebo obviňovat, dožadovat se, prosit… Nic z toho však ani nás ani našeho partnera nečiní šťastným. Cesta z toho ven je - opět se stát králem, opět nalézt kontakt s esencí, která je naší pravou podstatou. Tuto esenci lze najít, jen tam, kde ji člověk ztratil a proto nezbytným krokem na této cestě je potkání se s našimi dírami a s pocity s nimi spojenými.

Bez opětovného spojení se s Esencí nelze naplno vyřešit problémy ve vztazích. Můžeme se potkávat jako císaři anebo jako žebráci. Můžeme se cítit naplnění, bohatí a sdílet anebo se cítit prázdní a dožadovat se. Je to naše volba.

Tato skupina vám poskytne klíče, podle kterých pochopíte, jak lze mít vztahy, které budou vycházet z vašeho bytí. Zároveň se naučíte poznávat, kdy po partnerovi chcete, aby vám dal něco, co sami nemáte, a tak zaplnil vaše díry. Pravé partnerství vám napomáhá v růstu, neposkytuje vám útěchu ani uklidnění. Skutečné setkání je možné, jen když vychází z naší Esence. Posunete se od dělání k bytí, od chtění ke sdílení, od snění k realitě. Spojení pocházející z Esence je možné, jen dokážete-li být sami a setkat se svými pocity. Vztah nás potom vede k naší pravé božské podstatě.

Spoluzávislost ve vztazích

Vzhledem k tomu, že téměř všichni jsme ztratili kontakt s Esencí – s tím, co je v nás skutečné a co nás objímá a přesahuje a z čeho jsme stvořeni – ztratili jsme základní důvěru v sebe sama a v okolí. Ve vztazích se tato „díra“ v nás projevuje typicky dvěma strategiemi. První přístup ke vztahu se někdy nazývá role „závislého.“ Jsme to my, co si dobře uvědomujeme, že druhého potřebujeme a děláme pro vztah vše – až na úkor nás samotných. Máme pocit, že bez toho druhého nepřežijeme a chceme po něm, aby nás teď učinil štastnou/šťastným anebo máme pocit, že my jsme zdrojem štěstí našeho partnera. Oba tyto postoje velmi ubírají prostor našemu partnerovi. A jak to bývá, pak partner je obvykle v opačném vzorci – vzorci „antizávislého“ partnera. Člověk v antizávislém vzorci má pocit, že nic a nikoho nepotřebuje a hlavně, aby ho ten druhý moc neomezoval. (Obvykle tu bývá historie zahlcující matky.) Jenže „antizávislý“ si přitáhne „závislého“ partnera a pak má pocit, že ho jeho partner omezuje a dusí. Takže ve vztahu závislý dává a dává, až už nemůže a chce odejít – v té chvíli se antizávislý probere, a začne se věnovat svému závislému partnerovi. Závislý partner se chytne na těch pár drobečků pozornosti a zase to nějakou dobu vydrží. Avšak pokud to závislý nakonec vzdá a odejde – čeká „antizávislého“ pád do jeho opuštění – které celou dobu necítil. Cesta z těchto nekonečných propletení je opětovné spojení s Esencí. Když je člověk v kontaktu s Esencí nevisí na svém partnerovi a zároveň se ani nepřetvařuje, že jej nepotřebuje. Je v kontaktu se sovu zranitelností a odvahou svého srdce a sdílí s radostí ze svého nadbytku.